Zradlo

Letní filmová škola Uherské Hradiště 25.7. - 2.8.2014

Letos jsme vycestovali za filmy do Uherského Hradiště už po šesté! Zjistili jsme, že už se nám těžko všechny ty školy pamatujou, a tak je musím začít trochu sepisovat :).

Pár statistik na začátek: Viděli jsme 42 filmů, průměrný rok 1978 (a výjimečně i máme přímo filmy z tohohle roku - Tajemství ocelového města a Zkoušku pilota Pirxe) nejstarší 1919 Rozmary osudu se Zrnícím doprovodem. Jako největší výser se celou filmovku tvářilo Na stříbrném glóbu (jestli to někdo chápete tak mi to můžete vysvětlit), ale poslední den to přebil Zázrak v Morganově Potoce, který nás úplně oněměl (a není to tím otřesným nemanželským těhotenstvím).

První den jsme ráno brzo vstávali a utíkali na vlak, abychom stihli první a jedinou projekci Visegrádského sci-fi (Slepenec a Zkouška pilota Pirxe), na které se Ruda hrozně těšil. Vlastně, všechny předchozí roky pokud jsme se něco snažili vychodit, byly to půlnoční delikatesy, a zbytek byl jenom nějaká náhodná sebranka. Letos jsme se prvně rozhodli, že zkusíme jít po cyklech, a především po cyklu sci-fi.

Příjezd i ubytování bylo ok, máme to už zmáknuté. Jediné trochu blbé bylo, že jsme dost dlouho čekali na programy a nevěděli jsme, kde mají filmy být (nebalit programy do startovních balíčků je pěkná blbost). Hned po Slepenci jsme viděli Být či nebýt z cyklu Screwballových komedií a Vítejte v domečku pro panenky Todda Solondze, a ten den určil směřování skoro celé filmové školy. Screwbally, Solondzové a Sci-fi - to bude náš program :).

Cyklus Todda Solondze

Z promítaných filmů jsme vynechali jenom Štěstí, které si asi budeme muset ještě doplnit. Domeček pro panenky se nám ale líbil hodně. Líbil je teda dost špatné slovo, ale dejme tomu, že nám to přišlo jako opravdu velmi dobré a velmi působivé. (A ze srdce jsem teda nenáviděla všechny ty sviňky, co se při tom filmu smály, vůbec to nebylo zábavné! :))

Opsáno ze života se nás už tolik netknulo, ale přišlo nám pořád dost zajímavé pro diskuze nad motivovaností a motivací, Palindromy zaujaly zajímavým zpracováním, Život za časů války jsme nějak nepochopili, ale stejně dost diskutovali. Závěrečný Černý kůň se mi líbil hodně (Rudu tolik nenadchnul, ale ten možná nepotkává tolik demotivovaných lidí).

Obecně Solondzovy filmy nejsou ani trochu příjemný filmový zážitek, zato mi přišly opravdu dobré a tím lepší, když je film o mě (nebo někom z mého okolí). Třeba, mnohem víc jsme se vcítili do Domečku pro panenky, než Palindromické těhotné třináctky... ale stejně stojí za vidění.

Screwballové komedie

Začali jsme velmi slibně kouskem Být či nebýt, který je skvělá, ani trochu hloupá, komedie o nacistech (z roku 42!) a o dobrých hercích ("To, co dělá on Shakespearovi, děláme my teď Polsku.").

Pak přišlo na řadu Stalo se jedné noci, kde jsem si trochu vzpomněla na Prázdniny v Římě, nicméně náboj filmu byl absolutně opačný a komedie skvělá.

Jeho dívka Pátek, další na řadě, byla pořád fajn, byť teda moje nadšení začalo pomalu opadat. Začínalo se utužovat přesvědčení, které jsem měla už dávno, že bývalí partneři by se měli dohodnout a jeden z nich dobrovolně zemřít :) jenže pak by asi nemohli natočit tolik screwballu. Stejně tak, kdyby jim náhodou chybli novináři.

Její milionář byl zase celkem fajn, kdyby se ještě vynechaly "superzábavné" scény spousty padajících lidí a jídla, byla by další top :).

Další na řadě - Příběh z Filadelfie - byl vychvalován ve filmových listech a nemohli jsme si ho nechat ujít! Tady už je nutnost úmrtí expartnerů naprostá tutovka, hlavní hrdinky mi bylo ze začátku trochu líto, ale film byl vážně parádní a spolu s Být či nebýt nejlepší ze Screwballu, co jsme viděli.

Poslední kousky, které jsme viděli, už nás bohužel moc nepotěšily. Její komorník byl ještě docela vtipný, ale stejně, když nemám dost mozku na to, vymyslet něco inteligentně vtipného, prostě vezmu bandu pošuků, narvu je do jedné místnosti s tajemným bezdomovcem a normálním otcem chudákem a všichni se prostě popukají smíchy. Hmm. Ne.

Zázrak v Morganově Potoce mě pak teda naprosto zabil. Ze začátku mi bylo líto, že nám Věroslav prozradil zápletku, ale od jejího naplnění jsem jenom oněměle zírala. Možná jsme měli být podezřívavější, když otec rodiny podruhé neúspěšně nakopnul a skácel se na zem. Nebo ve chvíli, kdy se ukázalo, že svatba pod cizím jménem neznámo s kým dokázaná kroužkem na záclony je stále platná a hrozný problém (No to těhotenství asi už problém fakt byl, ale bigamie je přece horší). Rozhodli jsme se, že zapomeneme, že ten film existuje a bude nám tak nejlíp.

Zakončení screwballového cyklu bylo bohužel dost na prd. Možná je to tím, že už jsme jich viděli hodně, že prostě nápadů není tolik a tak byly ty první dost ve výhodě... Možná (a to asi dost určitě) ty poslední stály opravdu za ho... uhm :) Každopádně, z něčeho se ty příšerné komedie vyvinout musely a viděli jsme jejich kolíbku :). Dobrých filmů bylo pořád dosti a sekce starých amerických filmů máme rádi :).

Visegrádské Sci-fi

Ke Scifi by byl možná mnohem oprávněnější mluvit Ruda, ale taky něco zkusím. Škoda byla, že na filmovce chodíme z filmu na film a tak není moc času na to myšlenku vstřebat a dokončit. S odstupem pak není dojem tak silný a spousta myšlenek se ztratí nebo zapomene. Scifíčka se nám každopádně velmi líbila a našli jsme zase další peklofilm a ty stojí vždycky za to.

Slepenec nakonec asi stál za to vstávání. Když po autonehodě dvou bratrů jeden zemře, ale transplantuje se velká část jeho orgánů, který z těch dvou vlastně žije? Je v pořádku vyplatit jenom poloviční životní pojistku? Pěkné sci-fi, kde k děsivé technice přidají ještě děsivější právníky.

Dále jsme viděli Zkoušku pilota Pirxe (proč si všichni myslí, že lidi chtějí dělat 100% lidské roboty?), Akci Bororo (určitě už nějaké Bororo někde tají), Past na kočky, O-bi O-ba Zánik civilizace, Válku světů - příští století (další Orwellovská budoucnost), Hydrozáhadu (Mirek Dušín superhrdinou), Tajemství ocelového města a Blbce z Xeenemünde.

Další zajímavou zkušeností byla Ikarie XB1, aneb co dělat, když při první scéně "Michale! Michale!" zjistíte, že jste film už viděli? Aspoň jsme se dověděli, že američani film přestříhali, předabovali, předělali konec a vydávali s názvem "Voyage to the End of the Universe". Asi bych se na tu verzi mrkla, nebo aspoň na ty důležité kousky.

Docela pecka byla Na stříbrném glóbu. Dověděli jsme se, že se nám to bude líbit buď hrozně moc a nebo vůbec ani trochu a já jsem skupina vůbec ani trochu. Film ve 4/5 zarazila cenzura a já bych ho teda zarazila mnohem dřív. Kousky nedotočené po dvanácti letech režisér jenom mluveně popsal a upřímně to byly asi nejsrozumitelnější kousky. Většinu filmu (nesnesitelně 2,5 h dlouhého) jsem prospala, protože jsem nedokázala vydržet ty přehrávané projevy (asi to není forma pro mě). Už vůbec se mi nepovedlo pochopit, proč jsou všichni tak máklí, proč přesně utekli, proč říkají takové kraviny a jak je možné že jsou všichni takoví magoři. Jestli jste někdo ze skupiny 1, zajímá mě co je na tom filmu tak boží :).

Němé filmy s živou hudbou

Minulý rok jsme dost nadšeně chodili na němé filmy s živou hudbou. Byl to vždycky super zážitek a stavěli jsme se do fronty třičtvrtě hodiny předem, aby nám kousky neutekly... Letos byly tématem Hollywoodské femme fatale a celý kult superžen na plátně. Po prvním filmu Salome (na kterém hlavní představitelka právem zkrachovala) jsem se polekala, že všechny filmy budou přesně jako ze Sunset Blvd. - ideální film je ten, kde se vyskytuje jen hereččin obličej, pokud možno pořád. No, tohle jsme moc vidět nepotřebovali.

Výjimku jsme udělali u Rozmarů osudu, protože je doprovázelo Zrní a jejich hraní se mi líbilo, když jsem je slyšela naposled. Trochu jsem chtěla zkusit i doprovod Piči z hoven, ale to by bylo jenom pro název. Zrní vyfasovalo enormně dlouhý film, ale hráli pěkně. Neodpustili si pár filmových komentářů, ale bylo jich jen pár, tak se nestihli stát trapnými :).

Na letošní filmovce bylo pár překvapení, a to třeba fakt, že koncerty byly zadarmo na náměstí. Potom jim hezky zatáhli plachtu a začali promítat film. A nejúžasnějí nápad bylo, že se rozhodli ukázat němý film s živou hudbou i neakreditovanému zbytku Hradiště na filmu Frigo na mašině. Nevím jaké je pro kapelu, když na ni nejen zhasnou, ale ještě před ní zatáhnou plátno, ale hráli hezky. RabiGabi hrála moravsko lidově kříženě s klecmerem a k němému filmu to byl zase nový a příjemný zážitek. Navíc Frigo na mašině je vážně skvělý :). Občas mi přišlo, že kapela si vlastně jen tak hraje a filmu moc pozornosti nevěnuje, ale i tak, bylo to fajn.

Směska z těch ostatních

Mimo naše oblíbené cykly jsme občas našli díru v programu a tak jsme vyzkoušeli i nějaké jiné kousky, ze kterých pár rozhodně stálo za to, a tak je taky zmíním. Bohužel jsme se nedomluvili včas a nevyzkoušeli jsme rekonstrukci kina r. 1914, ale třeba bude i příští rok (ikdyž se tam teda nekouří a je to tak neautentické a neseriózní :)).

Rozbitý svět jsem už sice viděla, ale Ruda ne a tak jsme na něj šli znovu. Líbí se mi, skvěle se na něj koukalo i podruhé a prožitek nebyl o nic menší. Ruda prohlásil, že by na něj už znovu nešel, holt to byl kousek britských sociálních dramat a ty nejsou z nejveselejších. Film má skvělý sountrack.

Máme rádi polské filmy. Na jaře jsme se proto stavili na fesival Kino na granicy v obou Těšínech. Tak jsme šli jenom na pár, protože Život je úžasný jsme už viděli a to je letošní TOP polský film. Dále jsme viděli Slib, který mi přišel levný a hloupý, Hardkor Disko, na který se dobře koukalo, ale každý režisér mě vždycky naštve, když se mě snaží donutit vidět film víckrát, protože ho jinak nepochopím, ikdyž sám o sobě není nic super božího (a ještě je namachrovaný mačo). Jack Strong o superdrsném polském CIA špionovi - kdyby to natočili američani, asi by tam bylo víc výbuchů a míň by se nám tomu chtělo věřit, poláci zase bodují.

To už bude asi všechno, příští rok si zase zkusíme vychodit pár cyklů, protože jsme se cítili mnohem lépe vzdělaní než z předchozích ročníků. Ještě si někdy musíme dokouknout ty ostře sledované vlaky a vůbec, filmovka je super. Tak za rok!

©Vendula Rosová 2010 - 2018