Zradlo

Jeseníky 7. - 13.7.2014

Vytáhla jsem Rudu do Jeseníků, protože tam ještě nikdy moc nepobyl. Pamatovala jsem si, že když jsem byla maličká, byli jsme tam, chodili jsme kolem zatopených žulových lomů a bylo to moc fajn, tak jsem chtěla určitě naplánovat aspoň pár. Navíc jsem na Vánoce dostala parádní boty do přírody, tak jsem je musela proběhnout.
Chvilku jsem gůglovala a jinak internetovala. Tipy na výlety jsem čerpala ODTUD, ale většinu vybraných tras jsme šli v opačném směru. Koupili jsme si mapu, našli jsme KEMP, v neděli večer se spakovali, v pondělí nasedli na vlak a vypadli na výlet.

Rozhodli jsme se, že se ustanujeme v jednom kempu blízko nádraží (Jeseník i Lipová Lázně) abychom mohli chodit nalehko a měli dobrou základnu. Výlety jsem měla tak spíš roztroušeně, ale protože všude jede vlak, přišlo mi to ok. Nebrala jsem si žádný velký foťák, protože by byl moc těžký.

7.7. pondělí - Cesta a ubydlení

Chtěli jsme vyjet brzo, ale protože jsme se balili do tří do rána a jsme ospalci, tak jsme vyjeli pozdě (v 11:11, příjezd do Lipové Lázně 14:59). kemp je od nádraží v Lipové lázni 4 km, z Jeseníka je to blíž asi o kilometr a 10 minut (40 místo 50), cesta z Jeseníka je v druhé půlce lesní cestou nebo asfalt, cesta z Lipové lázně ve druhé půlce asi jenom a pouze polem po cestičce ze slimáků. My jsme šli z Lipové lázně, protože jsem přehlídla slovo "zastávka" a myslela jsem, že to bude blíž.
V kempu jsme se ubytovali. Den předem jsem vyplnila online rezervaci, ale jako bych nic neudělala. Kemp byl hodně volný (taky bylo na celý týden hlášeno hnusně). Podle recenzí na internetu se dalo čekat úplně cokoliv, nakonec je ale kemp takový normální průměrný ok kemp. Sprchy ok, umývárky asi zrekonstruované, záchody nikoliv. Toaletního papíru dostatek, sprcha na 5 a 10 kaček (za 5 se člověk stihne umýt, za 10 i pořádně vyhřát). Kuchyňka je tragická, ale je tam teplá voda na nádobí a rychlovarná konvice. Hrozně to tam hučí tak se tam nedá moc dlouho vydržet, ale uvaření vody je dost rychlé. Potěšilo mě, že mají u vrátnice schránku a prodávají známky a pohledy, tak jsem mohla poslat Andy na tábor pohled. Každé ráno prý taky prodávají čerstvé pečivo 7:30 - 10:00. Vypadá to ok :)

Nejdřív jsem si myslela, že stihneme ten den ještě nějaký výlet, ale protože jsme jeli o 2 hodiny později, šli dvakrát tak dlouho a ubydlovali se dost pomalu... zašli jsme jenom na pivo do Jeseníka hezky ho omrknout.

8.7. úterý - Žulová, Starost, Rampa, Boží hora

Šli jsme tuhle trasu: POPIS

mapa
Mapa prvního výletu, ze Žulové přes lomy Starost a Rampa, přes hradiště Kaltenštejn na Boží horu.

Ráno jsme vstali, až jsme vstali, umyli se a vyzkoušeli jsme na snídani místní bufet s čerstvým pečivem. Docela dlouho jsem ho hledala a něco před devátou jsem vykoupila poslední tři rohlíky a pár koláčků. Když jsem šla po chvíli kolem, měli už zavřeno úplně, obchůdek jsme moc nepoužívali.

Po snídani jsem vybírala trasu a protože to vypadalo, že bude hezky, vybrala jsem cestu kolem dvou z najitých zatopených žulových lomů, zříceniny hradu a nějakých hor. Zajímaly mě hlavně ty lomy a dost ten hrad, tak jsem dál na zbytek cesty už moc nekoukala a příjemně mě překvapil :)

Vyjeli jsme asi v 11 z Lipové lázně do Žulové a vystartovali jsme k lomům. U prvního lomu (asi Starost) jsme se jenom koukli a nekoupali jsme se, bylo tam moc lidí a sotva jsme vyšli. Pak se udělalo škaredě, pršavo, dusno a hmyzovo, a než jsme došli k Rampě, byli jsme snězení broukama. Viděli jsme ale nějaké další zbytky lomů a zbytky železnice. U Rampy se udělalo hezky a pojedli jsme tam a navíc všichni lidi utekli když začalo pršet. Vlezli jsme si i do vody a počabrali jsme se.
Pak jsme šli ke zřícenině hradu Kaltenštejn, která byla moc pěkná (zůstala tam půlka věže se 4m tlustýma stěnama a pár kusů zdí). Kousek dál jsme našli kus naučné stezky kde jsme se dočetli další zajímavé věci o zřícenině.
Po zřícení zříceniny jsme pokračovali do Černé vody, tam jsme snědli zmrzlinu a použili záchody místního cyklokůl centra se vším (ubytováním, půjčovnou, restaurací atp). A pokračovali jsme dál. Cesta byla po asfaltu a bolely mě z něho nohy.
Když jsme šli k rybníkům, u naučné stezky jsme omylem sešli ze značky a tak jsme neviděli památný dub, ale zkrátili jsme si cestu kolem velkého rybníku a naučili se nové slova (jako třeba baštýř). Cesta byla furt po asfaltu a bolely mě z něho nohy ještě víc.
Pak jsme šli na Boží horu, kde jsme s velkým překvapením našli kostel (jsem si ho v mapě nevšimla). Po cestě naboží horu bylo milion obrovských malin, a to by mi k božskosti hory docela i stačilo :)
Na Boží hoře Rudu bolela hlava a jedli jsme tam tuňáka. Kdybychom se byli koukli, kdy jede vlak, tak jsme raději šli na nádraží, protože nám vlak v půl sedmé ujel asi o čtvrt hodiny a další jel až o půl deváté. Nevzali jsme si knížky, a tak jsme se jeli projet vlakem do Javorníka a zpátky a hráli jsme si karty.

Cesta sama o sobě byla pěkná, ale když se k tomu přidalo ještě 4+4 na vlak a zpět tak mi skoro upadly nohy (asi bych si do bot měla dát ortopedické vložky) a začala moje transformace na pomalého mutanta.
Do kempu jsme přišli těsně před setměním, uvařili jsme si těstoviny s boloňskou omáčkou, vysprchovali se a šli spát.

Obrázky: Rampa, Kaltenšejn, Kostel na Boží hoře 2*

Rampa
Lom Rampa
Kaltenstejn
Pozůstalý kus věže Kaltenštejna.
Bozi hora
Boží hora poprvé
Bozi hora
Boží hora podruhé

9.7. středa - Hnusně a flákárna

Nešli jsme nic, pršelo a tak jsme se rozhodli jenom válet a číst si knížky. Ruda dočetl Vesmírnou odyseu, já skoro Hry o trůny 4. :)

10.7. čtvrtek - Hnusně a Nýznerovské vodopády

Sice bylo pořád hnusně, ale co furt, tak jsme šli tuhle trasu: POPIS akorát pozpátku.

Mapa 2
Druhý výlet na Nýznerovské vodopády

Většinou nesdílím nadšení plánovačů tras a mnohem raději chodím z kopce než do kopce, takže od té chvíle jsme naplánované trasy chodili opačně. Plánovači taky často naplánovali ty nejzajímavější věci na začátek, nevím proč.

Začali jsme v Horní Lipové, kam jsme se popovezli vlakem z Jeseníka. protože jsem lenochod. Na nádraží v mapě psali Muzeum Slezského Semmeringu, tak jsme tam šli (byla to jedna místnost za 10 kaček na hlavu, pěkné).
Pak jsme se vydali na cestu k vodopádům. Po cestě jsme potkali obří smrk u kterého bylo pidiposezení, tak jsme tam snědli banány. O cestě na netu psali, že je trochu náročnější než ta asfalstka z úterý, ale cesta dost předčila moje očekávání a byla jsem ráda, že jsme šli opačně, protože přeskakovat stromy a ještě do kopce, to bych asi nechtěla. (je foto)
Jakmile přešla část se stromy, byla už cesta moc pěkná, podél potůčku. U vodopádu jsem se snažila přemluvit rudův foťáček k nějakému hezkému zachycení vody, ale nedá se mu ani nastavit čas. Výsledek je v rámci možností ok. Všimla jsem si, že je kolem vodopádu srandovně tvarovaný kámen a pak jsem se na nějaké chytré tabuli dověděla nové slovo evorze, která za to může.
Po cestě do Žulové se pak už nic dalšího nestalo, jen na nás hrozně čuměly nějaké telata.

Jsme ultimátní ospalci a protože jsme vyrazili zase nějak kolem poledne, stihli jsme zase vlak 20:30 z Žulové. Večeřeli jsme těstoviny s omáčkou 4 sýry (měli jsme nakoupené omáčky ve sklenici).

Obrázky: Stromocesta 2*, vodopád stříbrného potoka

cesta
Středně náročná stromocesta poprvé :)
cesta
Středně náročná stromocesta podruhé :)
vodopad
Vodopád stříbrného potoka

11.7. pátek - Furt hnusně a jeskyně na špičáku

Ještě pořád bylo hnusně. Lomy jsme si nechali na hezčí počasí, čili přišla trasa tato: POPIS akorát pozpátku, protože v Písečné mají jízdní řád jak noty na buben.

Vylet treti mapa
Mapa třetího výletu kolem jeskyně na Špičáku

Rozhodnutí jít pozpátku se mi moc nelíbilo, protože to vypadalo, že cesta bude pohodlnější, když se půjde v navrhnutém směru. Ve skutečnosti profil trasy jsou jenom spojnice výšek rozcestníků, takže to bylo deost jedno, cesta byla furt nahoru a dolů a nahoru a dolů :)

Začali jsme v Písečné, trochu později, než bych chtěla a bez pečiva na sváču, které jsem chtěla. Písečná je děsná řiť, ale našli jsme tam otevřenou restauraci u jezera, kde jsme se dobře nadlábli na cestu jeleních a srnčích medajlonků.
První zastávka pak byla jeskyně Na Špičáku. Místo jeskyně jsme našli barák a v něm jsme zjistili, že můžeme jít na prohlídku za pade. Tak jsme šli. Byla tam zima, ale bylo to vevnitř super. Jeskyně jsou bezbariérové! Vevnitř jsem nefotila, stálo to peníze a fotky by stály za prd :) Ještěže jsme zvolili tenhle směr, jinak bychom došli tak pozdě, že by už měla jeskyně zavřeno.
Pak jsme pokračovali dál lesem polem, horem a dolem, až nad Lázně Jeseník kde jsme večer ocucávali noční a jitřní pramen a u jitřního jsme vyskládali sprosté slovo z kamínků.
Z Lázně Jeseník jsme šli po asfaltce a do kempu jsme to střihli vedle trati, protože asi hodinu nemělo nic jet a bylo to o polovinu kratší. V kempu jsme večeřeli gulášovou konzervu s kuskusem.

Obrázky: Sprosté slovo

sproste slovo
Sprosté slovo

12.7. sobota - Pěkně a žulový vrch

Už bylo trochu pěkněji, a tak jsme se na poslední den vydali k lomům: POPIS. Taky pozpátku.

Vylet ctvrta mapa
Mapa čtvrtého výletu na Žulový vrch

Rozhodli jsme se jít pozpátku hlavně kvůli dlouhému stoupání, které vždycky ráda proměním na dlouhé klesání.

Prvním velkým úkolem bylo dostat se z Jeseníka do Lázně jeseník. Začli jsme v Jeseníku nákupem gigantických rohlíků a dvou zákusků jako sladkou motivaci na brzký výstup (mňam) v pekárně u kauflandu.
Cesta, kterou jsme šli den předtím z Lázně Jeseník se mi moc nelíbila, tak jsem chtěla jít po modré, ale modrou jsme nějak nenašli a tak jsme šli omylem až po zelené. Omyl nebyl tak špatný, viděla jsem obří přesličky a vyšli jsme u pramene kde byla priessnitzova sprcha, pak u dalšího lázeň na nohy a pak spousta pramenů s dobrou vodou.
Pak jsme trochu vystoupali na Ripperův kámen a od té doby za občasného poprchávání jsme sestoupili na žulový vrch kde jsme okoukali další ze zatopených lomů.
Byl víkend a tak jsme byli obezřetnější k času a hlídali jsme si, aby nám neulej vlak o půl sedmé, protože další jel až v deset. Z lomu jsme na vlak už šli velmi svižně a ikdyž jsme si kvůli spěchu pořádný kus zašli, vlak jsme stihli a v pohodičce se doplazili do kempu.

Obrázky: Lom na žulovém vrchu

zulovy vrch
Žulový vrch

13.7. neděle - odjezd a Branná

Druhý den ráno jsme se už jenom nasnídali, sbalili a vydali na vlak. V mapě a na mobilním internetu jsem vyčetla, že v Branné (která je po cestě) je zámek a hrad přístupný lidem, a tak jsme si tam naplánovali zastávku. Na mobilním internetu jsem si ale nevšimla, že pod návštěvní dobou píšou, že je komplex v rekonstrukci a není přístupný. Tak jsme ho viděli jenom zvenku. Je tam hezká zámecká restaurace a pivovar kde jsme si dali super pivo, ruda gulášovku a já závin se zmrzlinou.

Obrázky: závin, hrad 2*, kostel

zavin
Závin, moc dobrý
hrad
Nedostupný hrad
hrad
Nedostupný hrad podruhé
kostel
Kostel

Od Branné dál už cesta byla bez problému, v pořádku jsme dojeli do Prahy, vybalili batohy a šli chrnět.


©Vendula Rosová 2010 - 2018