Zradlo

Bulharsko

Vyrazili jsme si s Rudou na hory do Bulharska. Měli jsme jen pár dní na cestu - potřebovala jsem se učit na státnice a tak jsem nechtěla utopit příliš mnoho času.

Mapa naší dlouhé cesty vlakem

mapa
Mapa cesty vlakem a trochu i cesty autobusem do Rily :)

Ruda podnikl průzkum a vybral pro nás Rilu, že je moc hezká a má spoustu vody, sehnal mapu a my jsme pak jen dlouho plánovali cestu. Nakonec jsme vybrali tuhletu na obrázku a byla celkem fajn, jen poslední sestup nebyl úplně to pravé.

{foto mapa trasy}

Cestovat jsme se rozhodli vlakem, je to vzrůšo a jezdí tam pěkné spoje. Jeli jsme po kouskách, týden předemnou Ruda na průzkum (a hlavně na konferenci), já týden po něm vyšlapanou cestičkou až do Sofie.

9.8. - Cesta

Avala jede přímo z Prahy až do Bělehradu, vyjede brzy ráno a se zpožděním přijede pozdě večer tak, aby zaručeně jediný spoj z Bělehradu ujel. Tento den to vzal na tutovku, celé zpoždění bylo legendárních 3,5 hodiny a představa, že spoj stihneme, se vesele rozplynula už v Budapešti.
Jinak se s ní cestuje příjemně, je fajn mít místenku a vějíř, protože občas prostě přestane fungovat klimatizace a ve vlaku se hromadně vaří mezinárodní polívka. Učí se tam pěkně, když nerozumíte turkům, maďarům a ostatním kolem, člověk je skoro rád za všechnu tu matiku :-)

Nicméně je tady to zpoždění a spoj je dávno v čudu. Když má člověk předem koupenou místenku (nebo lehátko) do ujetého vláčku, Srbové zajistí drážní hotel - není to žádný super luxus, ale než spát pod mostem je to paráda.

Obrázky: Drážní hotel zvenku a zevnitř s rudovým řeckým spolubydlou

drazni hotel
Budova nádražího hotelu, kde nás nechali přespat
Pokoj a ruduv spolubyla
Pokoj hotelu se spolubydlícím od Rudy

10.8. - Bělehrad

Do Sofie jezdí jenom jeden večerní spoj a tak jsem zpožděním získala celý den na průzkum města. A protože se tohle stává prý docela často, byla jsem na to připravená, Ruda navíc týden přede mnou řešil naprosto stejný 'problém'. V tristickém centru sehnat plánek města a v 11:30 začíná Free Walking Tour na náměstí Trg Republike. Naše průvodkyně prohlídku trochu zasklila, ale nakonec s malým zpožděním přišla a město nám ukázala. Bylo úmorné vedro, ale prohlídka byla fajn. Ono to město není moc hezké, je celé špinavé a ještě se pořádně nevzpamatovalo z toho všeho bombardování pod všemi možnými důvody.

S lidma z Tour jsem skočila na oběd a Rakiu zadarmo do doporučené hospody (mají nějaké fintičky, tyhlety FWT, ale člověk stejně musí něco jíst a tak se rád chytí na reklamu). Oni pak pokračovali do muzea za Nikolou Teslou, já jsem šla do parčíku za diskrétní matematikou. V Bělehradě prý stojí za to nějaké bankovní muzeum, člověka tam vyfotí na bankovku a má hned další suvenýr. V sobotu jsou zavření, no nic, třeba nám to zase ujede na cestě zpátky a skoknem tam oba :-).

Večer už jsem se přesunula na nádraží. Do návazného vlaku nešly na pokladně koupit lehátka, už včera večer hlásili, že sory, jenom sedátka. Moc jsem se necítila na 8 nočních hodin sezení a pak běhání do hor, na to já nejsem materiál, a tak jsem se rozhodla bojovat. Slyšela jsem, že průvodci ve vlaku taky něco prodávají, co kdyby měli nějaké podpultové lehátka...
... no a měli, bylo to trochu napínavé, protože všichni kolem se dušovali, že žádné lehátka nedostanu, že nemluví žádným rozumným jazykem, německy sice říkají slova ale poslouchat je nedovedou a o angličtině ani ň. Tady pak zasáhla ochotná Srbka která se ujala role překladatelky a jakmile jsem debatovala s tím správným člověkem, získala jsem za běžnou cenu údajně neexistující lehátka pro sebe a jednoho francouze, který šel zrovna kolem. Cesta zachráněna!

Obrázky: Start Free Walking Tour

FWT Belgrad
Začátek Free Waling Tour v Bělehradě

11.8. - Sofie a cesta do hor

Noc byla dobrá, jen kontroly na hranicích byly trochu pečlivější než by si člověk uprostřed noci přál. Kupé tam neměly zámky. Při cestě do Krakowa byly zámky 3 a stejně každou noc někoho okradli... no asi jsem už někde jinde :-).

V Sofii jsme byli s malým zpožděním a Rudánek na mě čekal na nádraží. Do Rily jsme mohli jet vlakem hned a nebo až odpoledne autobusem. Příjezd se ani tak moc nelišil. Hlasovala jsem pro další Free Walking Tour.

Ruda už se mnou nešel - měli jsme už haldu nabalené bagáže a tahat se s tím městem není nic moc. No tak v kavárně hlídal a já jsem si oběhla Tour, měla jsem ananasovou zmrzku a od japonce ochutnala mátovou (ta byla fakt divná) a skončila akorát abychom vyrazili na autobus do přírody. Sofie je mimochodem mnohem hezčí než Bělehrad, aspoň ta část, kterou ukazujou turistům. Je čistší, upravenější, Bulhaři jsou vyčůranější než Srbové a mají za sebou o pár bombardování míň, jsou v EU a tak jim zůstalo a přibylo spousta těch pohodlných blbostí jako třeba metro a tak.

Tramvaje jezdí v Sofii stejné T3 jako v Praze. Jen jsou o dost špinavější, rozbitější a řidiči jsou o dost... no moc se s tím nebabraj. S autobusy je vlastně taky trochu sranda. Z jízdního řádu jsme si vyčetli, že náš autobus do Sapareva Baňa ve 14:20 jede v neděli v 17:00 a místo toho máme jiný lístek a pojedeme nějakým jiným autobusem do Dupnica. Sice nebyl nikde psaný, ale aspoň opravdu jel. Do cílového městečka jsme si vzali taxíka, nejsou tam tak drahé jako u nás a bylo to kousek.

V 5 večer jsme už byli na cestě do hor a přes spoustu studánek jsme došli na večer k prvnímu jezeru Panyčište na trase. To místo se podle mapy doslova hemží hotely a jinými ubytovnami. V reálu vlastně taky, jen už jich půlka tak trochu nefunguje a vlastně je už v pokročilém stádiu rozkladu. První funkční hotel měl prý plno, ač na to opravdu nevypadal. Druhý funkční hotel (mezi spoustou zbořených) by pro nás našel místo, ale chtěl nějakých 72 levů za noc. No, to nám, chudým studentům, přišlo trochu moc. Jen tak z nouze jsem se zeptala chlapce na recepci, zda by nám nedoporučil jiné místo, přecejen, už jsme kolem obcházeli skoro hodinu a moc nás to teda nebralo. Hoch na nás spiklenecky mrkl, rozhlídnul se pozorně kolem a řekl nám, že stejná firma má hned vedle druhý hotel za levnější ceny, jen je třeba vyjít pár schodů za hotelem. Tam by nás rozhodně nenapadlo jít, a tak jsme mu vesele poděkovali a získali o polovičku levnější cenu za noc a snídani a vyspali jsme se do růžova a vysprchovali do čista. Na recepci jsem si navíc zafrajeřila vyplňováním přihlašovacího lejstra bukvama a to mi udělalo další radost.

Obrázky: Sv. Sofie (podle které se to město Nejmenuje) a Sofia FWT

sv Sofie
Svatá Sofie v Sofii
Sofia FWT
Free Waling Tour v Sofii

12.8. - Sedemte ezera

Ráno jsme si napchali žaludky pořádnou snídaní a kolem 10 hodin vyrazili. Šli jsme si prohlídnout to slavné jezero Panyčište. Po všem tom koupání panen už jim moc čisté nezůstalo, ale bylo tam milion malin tak jsme je všechny snědli.

A pak jsme vyrazili na liftu do kopců. Cestou jsme se vyptávali, zda to funguje, tahleta liftata. Nikdo nevěděl nic, zase jen turistické centrum povědělo že jasnačka, od 12 hodin liftata liftuje lidičky do jezer a zpátky. No a paní nám ukázala cestičku která je asi člověčí oblíbená procházka a tak jsme měli hned víc jasno kudy půjdeme.

Výjezd lanovkou stál na člověka pár levů (10 levů na hlavu) a po cestě jsme byli moc rádi že to nemusíme šlapat pěšky, já bych teda fakt nechtěla. Nahoře byl velký provoz lidí a koníků, kteří tam nosili zásoby na zádech a nebo se tak normálně pásli. My jsme v klidném koutě pojedli chleba se salámem protože už byl čas oběda. A pak jsme procházeli moc hezkou cestu kolem jezer. Jsou opravdu působivé a všem je doporučuju, je to zážitek. Původně jsme chtěli spát někde kolem jezer, ale přišlo nám, že poslední den bychom měli v plánu nezvádnutelnou cestu a tak jsme na večer šli raději dál.

Jakmile jsme odešli od jezer, hledali jsme místo k přespání a nikde to nebylo úplně super. A tak jsme šli, dokud jsme trochu dobré místo nenašli. Bylo fajn, jen bylo dost oblíbené, obzvlášť zvířaty po kterých zůstaly četné populační znaky. No ale pro stan jsme si našli nepokaděný plácek a tam se spalo pěkně. Druhý den jsme zjistili že to opravdu bylo asi poslední místo na trase, kam bychom stihli dojít a kde se dalo aspoň trochu pohodlně spát.

Byla tam i studánka, jenže z ní netekla voda, škoda, už nám celkem docházela.

Obrázky: Maliny od jezera, koníci a pokakaný nocleh.

maliny Konici Stanovani

13.8. - Sestup na Rilský monastýr

A teď je na řadě pořádný sešup! Rudovi se udělalo na žaludku nedobře a tak byl na cestě dost zesláblý a značka začínala být pořádně ostrá. Před pořádným sešupem (ta cesta k monastýru je nějakých 4 km, ale výškově člověk překoná celých 1,5 km), který podle jiného reportu jiným lidem trval asi 4 hodiny, nám zbývalo jen málo vody, protože jsme neměli kde dočerpat. No a nebyly to popravdě moc hezké vyhlídky. Cesta dolů byla zezačátku docela ok, ale s naším stavem jsme měli naděláno v kalhotách už tehdy. A asi po hodině jsme procházeli kolem čerstvě nové říčky a trošku jsme si riskli a dopustili jsme si vodu do flašek a doufali že se nám už nic horšího nestane. A díky bohu za tu vodu, bez ní nechci vidět jak bychom to došli. :-)

Cesta se časem dost zhoršovala, většinu trasy byla jenom vyšlapaná ve velmi prudké louce a značená jen sem tam. A protože to byl den, kdy jsem vybírala cestu já, vybírala jsem vždycky špatně. Na něčem, čemu bych řekla rozcestí, kdyby to nebyly jenom dvě stejně pitomé cestičky vedle stromu, nás nenapadlo mrknout do mapy a zvolili jsme pěkně pitomě tu spodní - neznačenou odnož modré značky, která byla pekelně na prdlačku. Byla to stejná vyšlapaná cestička ve srázu jako prase a s klouzavou trávou, radost pohledět. Po nás šel němec s dětma a manželkou a to jsem jim rozhodně nezáviděla, ta cesta je zařaditelná jako normální pokus o vraždu. Nu, stáli nad náma všichni svatí a my jsme ve zdraví přežili napojení na původní cestu. Další sestup nebyl moc pěkný ale ve srovnání s tím, co jsme šli předtím, to byla docela luxusní cesta. Těsně před monastýrem, ve chvilce kdy už jsme ani nevěřili že monastýr vůbec existuje a že to není jenom nějaká taková bludička, jsem vybrala další špatnou cestičku a místo důstojné cesty po značce jsme si sjeli na chodník po zadkách ve 2 metrech špinavého svahu.
Sestup nám trval celých 8 hodin!

Před monastýrem byla už oficiální pitná voda u které jsme zaparkovali a já zatímco jsem si myla ruce a házela ze samé radosti sprosťárny na všechny strany, přilákala jsem domorodce, který poznal odkudpak jsme a pomohl nám sehnat bydlení. Asi měl čechy rád, prý má od nás přítelkyni a nějakou dobu u nás pracoval... no svět je malý, nikdy nevíte kde si můžete zanadávat :-)

14.8. - Prohlídka monastýru a cesta domů

Ráno jsme byli celí bolaví a puchýřovití, spálení od sluníčka a tak jsme pochodovali kolem jako zombíkové a hýkali na každém kroku :-) Ale měli jsme v plánu jenom okouknout monastýr který už sám o sobě je moc hezký a na muzea člověk potřebuje hlavně umět koukat a na psaní pohledů nohy moc taky nepotřebuje takže to bylo fajné. Muzeí tam je hned několik s ikonama a nějakýma mundůrama a svatýma knížkama, je to pěkná podívaná. Fresky se tam taky všude restaurují a tak se na ně hezky kouká. Mě se nejvíc líbila malba pekla na vnitřním kostelíku, obzvlášť čertík co se vozil po hříšníkovi, to bylo povzbuzující.

No a pak kolem 3 odpoledne jsme po krátkém obědě nasedli do autobusu přímo do Sofie a na vlak. V nočním vlaku se opakovala stejná sranda že jakoby nejsou lehátka a jenom sedátka, na nástupišti nás obtěžoval informátor který nás za vynucené 2 leva posadil do vlaku, což jsme nechtěli a navíc nás ještě posadil špatně... A tak jsme to udělali stejně jako já po cestě tam, prostě jsme poprosili pána u lehátek a ten nám lístek prodal a my jsme mohli spát jako miminka.

Obrázky: Monastýr a obrázky čertíků.

Monastyr
Monastyr
Certici
Čertíci

No pak už se nic moc nedělo, přípoje jsme stihli a přišel čas zase vytáhnout učení. Ruda celou cestu vykládal, že už má těch vlaků plné zuby a žádnou síťovku si na léto kupovat nebude. :-) ...a že příště už takhle vlakem daleko nepojede, ale on si to ještě rozmyslí :-)

Výlet to byl parádní, kromě toho, že ta příroda je tam vážně úžasná, jsem mohla sníst všechny lesní ovoce, které věřím, že mě neotráví (snědli jsme maliny, ostružiny, borůvky a dokonce jsem našla i nějaké jahody!). No a turecké záchody už se taky moc nenosí, tak i tohle je dost kulturní. A tak juchů a příště si dáme některý jiný kousek Rily!


©Vendula Rosová 2010 - 2018