Zradlo

Berlín

Při příležitosti Rudovy cesty na konferenci na Islandu jsme si udělali výlet do Berlína (letí odtamtud dobré spoje). Letadlo letělo v neděli večer a to je ideální na výletový víkend. Měli jsme trochu problém najít takový spoj, jaký jsem si představovala - přijet na místo asi v 9 ráno, odjet v neděli kolem 8 - tak aby byl navíc ještě dost levný. Ranní spoj byl docela problém, protože ČD nemá na ten nejlepší vlak akční jízdenky, ale co se dá dělat, bereme ho :). Zpět jsem jela s Eurolines, protože jely nejlépe, v 7 večer a příjezd do Prahy před půlnocí.

Před výletem jsem se rozhodla, že se nenechám zahanbit a použiju všechny své znalosti němčiny, co mi jich jen ze střední zbylo. Bylo to dost zoufalé, co budu říkat. Před cestou jsem si opakovala němčinu na duolinguo, ale moc mě to nebavilo, protože mě server pořád peskoval za členy (a to i na úrovni určitý/neurčitý a na to já kašlu :)) I tak jsem se rozhodla že budu používat domorodý jazyk a cokoliv jiného jenom v sebeobraně! :)

24.5 - Den první

Vyrazili jsme vlakem Metropol (EN) o půl páté ráno. Vstávali jsme pro jistotu už ve 3, ale pro mě to bylo jenom ve spánku přejít na jinou postel, celou cestu jsem totiž spala jak dřevo. Přijeli jsme s mírným zpožděním a šli jsme do města.

Protože jsme nesnídali, koukali jsme se po jídle a brzy přišla moje první zkouška - získat od paní za pultem její chutně vypadající pizzovou placku. Jsem suverén a tak jsem s přesným počtem éček přistoupila, požádala a doufala jsem, že je to už všechno. Paní ale chtěla vědět doplňující informace, a tedy jestli to chci ohřát. No, napodruhé jsem odhadla, a pizza byla v troubě. Už jsem se radovala, jak jsem vyzrála na němčoury, ale pak přišla další otázka a na tu už paní musela ukázat své pantomimické schopnosti (mimochodem skvělé) a už jsem měla pizzu v balení "s sebou." No, nebudu popisovat všechny kontakty s domorodci, protože se od toho prvního mnoho nelišily...

Po snídani jsme se šli ubytovat do hotelu a rychle jsme pak utíkali na Free Walking Tour, která začínala v 11:00 u Brandenburské brány. U brány bylo asi milion lidí a na meeting pointu jich bylo stopadesátkrát víc. Všichni si brali nějaké kartičky a tak jsme si je taky vzali, protože byly zadarmo. Lidí na tůru bylo hrozně moc a proto byly ty kartičky - rozdělili nás asi na 6 skupin a i tak nás v té jedné bylo asi 30. Průvodce byl brit, na což nejsem moc zvyklá, typicky to jsou ti nejdomorodější domorodci ze všech a tak jsem mnohem víc čekala někoho kdo vypadá jako currywurst ale s knírem. Průvodce mluvil moc hezky, až na to že neříkal prakticky žádné informace a nedozvěděla jsem se pranic. Pro amíky dobrý ale my jsme to nevydrželi. Utekli jsme při desetiminutové přestávce, která byla na betonové křižovatce ale u Starbucks (typicky se dělá na nějakém tradičním místečku kde si člověk může pořídit nějaké trochu tradičnější občerstvení...) Takže FWT ne, byla to tahle společnost, čili nebrat!

Měla jsem jen pár tipů na další výlety, ale na mapě jich bylo hodně nakreslených a tak jsme něco vymysleli. Měli jsme v plánu Židovské muzeum, Stazimuzeum, Currywurst muzeum (ok, trochu změna) a Rittersport... no, měli jsme hlad a tak jsme hledali jídlo. Skončili jsme s tůrou na tak pitomém místě, že kolem nebylo ani párku. Došli jsme až k židovskému muzeu a nikde nebyla ani špetka kari - byla to tragédie. Po Currywurstu jsme pátrali asi hodinu a nakonec jsme ho získali u nějakého turka. Všichni lidi kolem z nějakého divného důvodu jedli vegetariánský kebab, ale je to jejich chyba. Currywurst zněl jako něco mega, ale vskutečnosti je to jenom grilovací klobáska s kečupem a kari. Ta kombinace mi ale chutnala tak si asi příště udělám sama.

Po jídle jsme začali muzeem odposlouchávačů, protože bylo nejdál z centra. Byl to takový dost nudný skanzen, ale aspoň z toho byl pořádně dobrý pocit. Celý zbytek výletu jsme zasvětili hledání skrytých kamer v ptačích budkách, odpadkových koších a aktovkách.

Další zastávkou měly být srandovní muzejka čokolád a párků, ale vystoupili jsme zrovna v centru nejhezčích památek a venku bylo překrásné počasí a tak jsme raději okoukávali baráky a koukali kolem. Na poslední chvilku jsme chtěli stihnout ještě aspoň to currywurst muzeum, ale nemohla jsem ho najít a tak bohužel padlo. Stejně by to asi byla blbost tak to není škoda.

Na večeři jsme byli domluvení s kamarády poblíž hotelu. Po cestě jsme našli příjemné zmrzlinářství, které bylo zřídlem mléčných koktejlů a ledových káv. Při výběru jsem musela taky použít své schopnosti, ale pán mluvil trochu víc, než jsem čekala a byl trochu překvapen, že říkám úplně normální věty, ale nerozumím ani prd. Musel mě zachránit Ruda. (ale ten koktejl byl záchrana, došla nám voda a kolem byla sahara!)

Po koktejlu ze zmrzlin přišla večeře, která byla hrozně dobrá i když hrozně nezdravá (ale ten hamburgr obsahoval hrušku takže to byl vlastně ovocný salát). Všichni kolem mě umí německy o sto padesát procent líp než já a tak jsem moc nemluvila. Servírka mluvila nějakým divným jazykem. Objednala jsem si piva a ona mi říkala něco jako Kuss. No pusu jsem nechtěla a tak mi ta ženská dala jenom malé pivo, pěkně vypočítavá potvůrka! Ve skutečnosti si vymýšlím, jen jsem hloupě koukala a ostatní mi řekli, že je to vlastně gross (no kdo to probůh může říct tak blbě) a dostala jsem normální dospělé :) Po večeři jsme oba padli a usli.


25.5 - Den druhý

Ráno jsme vstali brzo. Teď zase kecám, chtěli jsme vstát brzo, ale opravdu se nám to nepovedlo a vstali jsme ne úplně brzo. Kolem bylo spousta super věcí k jídlu tak jsme neměli hlad skoro až do večera. :) V neděli mělo být mnohem víc teplo než v sobotu a tak jsem naplánovala mnohem přírodnější program - projít Tiergarten a ještě nějaký zámek někoho koho si už nepamatuju. Trochu jsem doufala, že stihneme i olympijský stadion.

Chtěla jsem jet od brandenburské brány ale metro nám zrovna šikovně jelo k ZOO. No, chtěla jsem vidět jak to tam vypadá, spoustu jsem o tom četla :-) a tak jsme jeli tam. Uvažovala jsem,jestli tam najdeme něco vztahujícího se k téí knížce, ale pak mi došlo, že ačkoliv je to jedna z nejslavnějších knížek o Berlíně, asi se nebudou moc chlubit nedospělýma feťákama a tak nic nenajdeme (možná tam stejně něco někde je). Na nádraží jsme si koupili pohledy a známky a tozařizoval Ruda protože jsem se po polibku v hospodě ještě trochu bála.

Po vidění nějakých dalších baráčků jsme šli kolem ZOO přímo do parku. Je to hrozně moc pěkné místo a přišlo mi super, protože se tam smělo chodit po trávě, nechodili tam pávi (ale nahatí němci) a vypadalo velmi uvolněně. V parku jsme došli k velkému památníku sdružení německa (nebo co, tyhle názvy si nepamatuju, mapy si odvezl Ruda na Island a jsem líná na internet :)) na ten jsme vyšplhali, plivli si dolů (zase kecám) a pak jsme doobcházeli park kolem dalších zajímavých domů (tomu nejhezčímu říkám Rathaus ale prý to je něco většího) až k bráně a tam šupky dupky do díry, juchů!

Pak jsme šli k zámečku, kde byl další, ale trochu zanedbaný park (je zajímavé vidět hezkou upravenou zámeckou zahradu na gotický styl se stromy které kdysi byly koule ale teď jsou z nich duchové protože jim vyrostly hlavy...) a prošli jsme mauzoleum a muzeum nějakého porcelánu. Kolem byli opalující se němci :) Nakonec jsme stihli i ten olympijský stadion, který byl fakt monstrózní.

No, a pak jsem jela domů. Ruda jel pro kufr a na letiště a já na autobus do Prahy. Cesta byla v pohodě. Berlín mě překvapil tím, jak je hrozně hezký. Všichni mluví o Vídních, Pařížíš, Římech a kdoví čem všem, ale Berlín mi přišel vlastně možná hezčí než ta Vídeň. Taky vypadá, že se na něm dost pracuje. Všude byly vidět nějaké jeřáby, spousta památek byla zrovna v rekonstrukci a vůbec... No, byl to moc fajn výlet. Nafotila jsem samozřejmě spoustu fotek, které jsou v galerii. :)
GALERIE FOTEK KUK SEM :)
Tenhle článek jsem po sobě nečetla :)


©Vendula Rosová 2010 - 2018