Zradlo

7 týdnů sádrová dlaha

1. týden + kontrola

Po propuštění z nemocnice jsem měla plnou hlavu úkolů, co mi napařili. Nejdřív jsme zasedla k internetu a hledala obvoďáka. Našla jsem na poliklinice v modřanech doktorů celý zástup, tak jsem si jednu doktorku vybrala a volala jí. Zvedl mi to někdo jiný, to mě nejdřív překvapilo. Pak jsem volala znova a zvedla to sestřička, jen jiného doktora - no, to mi bylo vcelku jedno, tak jsem se s ní domluvila, že přijdu a zaregistruju se tam hned v úterý. Pan obvoďák se střídá dopo-odpo a s paní obvoďačkou a sdílejí telefonní číslo (toho jsem si předtím nevšimla). Na internetu jsem si našla, že obvoďáka můžu měnit po 3 měsících, no tak jsem doufala, že to nějak dobře vyjde (v nejbližší době se chceme přestěhovat do Berouna, protože tam kupujeme dům).

V úterý odpoledne jsem se šla zaregistrovat k doktorovi, který mi přišel hodně divný. Popsala jsem mu, co se mi stalo, a že od něj potřebuju injekce na ředění krve. Dal mi 1 exemplář Clexane, protože nevěděl, na jak dlouho je budu potřebovat a tedy mi jen doplnil chybějící injekci do další kontroly v pátek. Kromě toho byl trochu zmatený, trochu mu to bylo všechno jedno a když jsem se ho ptala na věci o kolenu, tak vlastně nevěděl nic moc. Otázky o píchání injekcí zodpověděla zkušeně sestřička (vlastně na píchání sestřičky jsou) - byla jsem ráda, i když jsem si v pondělí večer píchala fraxiparin podle youtube (bylo to celkem v klidu). Sestřička mi taky vypsala neschopenku, kterou jsem moc nechápala, ale aspoň jsem se pak odpoledne zabavila googlováním.

Po zbytek týdne jsem ledovala koleno, ležela a nikam nechodila. Většinu času jsem si četla celý internet věnující se kolenům, vykloubením, a pracovním neschopenkám. (obecně mi neschopenka přišla naprd, navíc jsem nedostala žádné vycházky - ale stejně jsem chodila jako hlemýžď a tak bych moc nikde netrajdala) Kača mi přišla ve čtvrtek dělat společnost (a nakoupit pár věcí abych neumřela hlady).

V pátek jsem vyrazila na kontrolu, s hodně velkým předstihem, hodně pomalu (rezerva asi 30 min, tak tak jsem to stihla...). Na kontrole jsem se potkala s úplně novým ortopedem č.4. Ortoped mě uvítal "a vy jste..." (pohled do počítače) "jo to jste VY!!! To bylo ale pěkně hnusné! Viděla jste rentgen? To se moc nevidí!" Pak mi nadšeně ukázal rentgen (s normálním postavením pro srovnání) a zavzpomínal, jaké jiné vykloubené kolena už viděl (opilý motorkář narazil do stromu, druhý opilý motorkář narazil do traktoru). To byla zábavná prohlídka :). Pak mi vypustil koleno, ukázal mi stříkačku, že sice je krvavo, ale světle, že je to smíchané s kloubní tekutinou, takže nemám žádnou novou krev a to je dobře. Pak, že mám sádru v hrůzostrašném stavu a poslal mě udělat si novou.

Na sádrovnu mě dovezli na lehátku, bělovlasý dlouhovlasý starý sádrař s pleškou se zlobil, že takhle rozhodně nevypadá sádra, co byla v klidu! (s čím mě odvezli z nemocnice, s tím jsem zase přijela...). Pak přišli nějací další pomocníci (mezi nima i paní, jejíž syn nikdy nepůjde do jumpparku a pamatovala si mě :)) a sádru mi jenom převázali... (to nevím, jestli bylo správně, myslím, že spíš ne). Pak mě zavezli na kontrolní rentgen, jestli se mi to znova neluxnulo.

Další kontrola za týden a sádra prý bude na 6 týdnů a po celou tu dobu si budu ředit krev. Plán předchozího doktora č. 2 byl, že bychom už po 2 týdnech řezali ten zkřížený vaz, a tak mě to trochu překvapilo. No prý se mi tím vykloubením natáhly všechny ostatní vazy a radši by je měli zahojené a zdravé, než se do něčeho pustí.

No, představa že se celých 6 týdnů válím doma a nic nedělám, to mi přišlo úděsné a zbytečné - navíc s tou neschopenkou, se kterou nikam nesmím a asi bych i každou cestu do Kladna nebo do Bohumína na víkend musela děsně hlásit tomu divnému obvoďákovi. Při cestě zpět jsem se teda stavila u obvoďáka, aby mi předepsal fraxiparine a zrušil neschopenku (pracovat budu z domova). Při rušení neschopenky doktor nepindal, při předepisování fraxiparinu jo - nějak mu vadilo, že ve zprávě není napsané, kolik si ho napíchám, a taky že je to drahý lék. (řekl, no co, já to platit nebudu a vy taky ne -- a to mi přišlo, že pak teda nevím, co mu vlastně vadí :)).

2. týden + kontrola

Začla jsem vzdáleně provozovat doma nějakou práci. Výsledek byl, že už jsem lidi informovala mnohem míň a spala jsem mnohem víc, páč jsem byla unavenější. Rodiče říkali, že jen přijel Ruda ze švýcarska, už jsem najednou přestala psát :-). Možná to souvisí, možná ne...

V mezičase jsem si na internetu objednala 15 bublifuků (protože jsem nechtěla platit poštovné za pečetidlo!). Potěšilo mě, že se mi výjmečně hodí, že mi to česká pošta donese domů v době, kdy i já budu doma. Tak jsem se těšila a když to přišlo, poprosila jsem doručovatele, jestli by nevyjel ty 3 patra nahoru. Doručovatel byl ochotný, ale dveře neochotné a nechtěly se nechat vybzučet k otevření a tak jsem šla dolů. A když jsem přišla dolů, podepsala a převzala 15 bublifuků, tak se na mě doručovatel pobaveně koukal a říkal - no a jak to teď odnesete? Do jedné ruky berle, do druhé ruky berle, do třetí ruky... eee... a tak mi pomohl balíček vynést až nahoru.

Tou dobou jsem už měla taky přečtený celý internet co se týká vykloubených kolen (velmi špatně se to googluje, protože se to často plete s vykloubením čéšky, které teda umí nadělat paseku, ale je velmi časté a často není moc vážné - taky už jsem ho jednou měla. no druhý problém je, že když už je článek o vykloubení kolene, tak se to týká malých psů - to samé rentgenové snímky z google images). Ohledně léčení toho, co se mi stalo, jsem se teda nedovedla dozvědět nic moc, a vlastně stejně musím léčení nechat na svojem doktorovi - jen dost pomáhá, když je postup standardní a vím co čekat v průměrném případě hodně moc lidí. Taky jsem si prohlídla video plastiky zkříženého vazu (velmi důmyslný příštup, nadchlo mě to :-O) a přečetla všechno, co lidi píšou o tomhle, protože tohle si lidi trhají jak na běžícím pásu (a možná si to trhají i na běžícím pásu), takže tady už jsem si celkem jistá, co se mnou pak bude. Jen nevím kdy to "pak" bude, jenže to neví ani pan doktor...

Na kontrole za týden už bylo konverzační zábavy s ortopedem č.4 méně. Koukal na koleno, nepíchal a prohlásil, že by se třeba za dva týdny ta sádra mohla sundat a mohla by se nandat ortéza. Začla jsem se chtít ptát, jaký bude teda časově plán léčby a jestli dostanu rentgen, ale doktor vždycky na konci utekl a já se nestihla na nic zeptat. Zašla jsem si aspoň na sesternu v lůžkové části pro zapomenutý kabát (chvíli ho hledali v různých pytlích ve skladu, lidi si v nemocnici zapomenou lecos...) a sestřička byla ráda, že aspoň něco se ze ztrát a nálezů vrátilo k majiteli :).

3. a 4. týden + kontrola

Před další kontrolou mi došly injekce a obvoďák pindal ještě víc o tom, jak je to ředění drahé (nevím co bylo záměrem, snad ne, že mu povím "no tak pane doktore, tak já radši umřu na plicní embolii, to mi nemusíte předepisovat tak drahý lék...").

Na další kontrolu šel Ruda se mnou, aby mi pomohl s věcma - nesla jsem si s sebou ortézu, kdyby mi ji chtěl doktor nasadit. Doktor mi sádru ale nesundal. Vlastně to bylo trochu divné - při vstupu mě poznal, to bylo fajn...
Pozdravil mě - "Dobrý den, vykloubené koleno!"
Já na to "jo, to je ono!"
"Takže minulý týden jsme vyndali stehy?"
"Ne?"
"Cože, jaktože ne?"
"Já jsem v tom koleni nikdy stehy neměla."
"Jo aha, to je jiné koleno... víte ona tu týden po vás byla slečna co si taky vykloubila koleno, ale ta k tomu měla i komplikovanou zlomeninu, takže ta šla hned i na operaci. Ale takhle vizuálně jsem si vás typově zapamatoval!" (uf!!!)

No, řekla jsem mu, že chci mít v červnu svatbu a na konci srpna jet na island a že by mě zajímalo, jestli je možné, že to všechno stihnu. Doktor se celý pomátl a hrozně vystresovaně psal zprávu o kontrole. Ptal se, kdy jsem byla na té rezonanci a do zprávy napsal že terapie je sádra a MR. Pak řekl, že koleno vypadá, že bude bez komplikací, dal mi zprávu (že přijdu za 3 týdny, v 8 ráno!) a hrozně rychle utekl. Tímpádem jsem se nestihla zeptat, jestli můžu dostat rentgenový snímek na památku a můj vnitřní autista byl smutný, že se plány tolik změnily.

Na chodbě jsem se musela na chvilku posadit a autistu uklidnit, přičemž si Ruda všimnul, že doktor napsal do zprávy, že mám přijít na kontrolu v pátek 21.4. (ale vskutečnosti to datum byl čtvrtek). Tak jsme se ještě vraceli. Šli jsme na kartotéku a doufali jsme, že nám bába řekne něco rozumného nebo se aspoň zeptá doktora. Bába řekla "no tak přijďte 21.", tomu jsme nevěřili (doteď to byl vždycky pátek), tak jsme si ještě počkali až bude sestřička volat další a zeptali jsme se jí "no přijďte v pátek přece", no, tak jsme se rozhodli jít v pátek - na to, abychom byli v nemocnici v 8 musíme vstávat před 6. a to jsme fakt nechtěli dělat 2 dny po sobě zbytečně...

po 7 týdnech + kontrola

Další týdny uplynuly. Před další kontrolou mi zase došly injekce, ale můj doktor měl dovolenou a tak jsem šla k zastupující doktorce. Zastupující doktorka byla mladá holka, která se tvářila ještě méně nadšeně z toho, že by mi měla injekce předepsat. Když se ptala, proč je potřebuju, použila tolik cizích slov, abych jí nerozuměla, na co se ptá, a tedy aby vypadala velmi moudře až moudřeji, než jsem já (asi se ptala, jestli k tomu mám nějakou další indikaci, kromě sádry, která sama o sobě by ale měla stačit...). To mě uvedlo v nenaložení, tak jsem vytrpěla její pindy, vzala si i lísteček se vzkazem pro chirurga (něco jako "si to předepisuj sám, když si tak chytrý", ale lékařským jazykem se spoustou zkratek). Doma jsem si pomyslela, že je takhle je taky pěkně blbá.

V mezičase jsem si pro změnu objednala 76cm vysokou lávovou lampu, znovu jsem se potkala s oblíbeným doručovatelem a ten mi znovu vynesl balík až nahoru do bytu. Po cestě mi vyprávěl, jak příšerně mi bude smrdět noha, až mi sundají sádru a já jsem mu říkala, jak se mi pod tím loupe kůže a že to bude jak had a sundám si z nohy asi druhou nohu!

Pak, v pátek, jsme vyrazili zase s ortézou nechutně brzo ráno na kontrolu. V 8 ráno nikde doktor neordinoval a tak jsme normálně čekali až do 9. Asi to byla pomsta za dotazy na věštění budoucnosti. Zavolal si mě ale brzo. Sestřička mi sundala a zahodila sádru. Noha vypadala jako Voldemort. Zakrslá, ohnutá, divně chlupatá a se spoutou mrtvé kůže. Fujky. Doktor přišel, pozdravil moje vykloubené kolínko a ptal se, jestli mám taky svatbu v červnu. To mě překvapilo, no, říkám že jo. Tak jsem se dozvěděla, že už jsem třetí a všem těm holkám se staly hrozné věci. Myslím, že mě možná započítal dvakrát. Doktor pak mrknul na to koleno, hejbnul s tím, já jsem zakřičela, on že "jo no teď to bude dost bolet... na rehabilitace si klidne berte něco proti bolesti".

Napsal zprávu a ptal se mě, jestli jsem byla na té rezonanci. Říkám, že ne. Podivil se, že mi nedal posledně žádanku (no, nedal). Tak mi ju dal teď - že tak za 3 týdny se mám objednat, že to chce vidět až to bude rozhýbané. Pak že se mám objednat, tak za 6 týdnů, a sehnat si rehabku, kterou připravila už sestřička. Na nohu prý už mám normálně prostě šlapat. wow. To mě trochu zavalilo povinnostma (hlavně na mzilidský kontakt, fuj) a docela mě to vyděsilo. Než jsem se vzpamatovala, měla jsem v ruce mnoho papírů a doktor byl v hajzlu.

Chtěla jsem se sbalit a jít, ale jak jsem se otočila k tašce, všimla jsem si, že s sebou nesu ortézu - tak jsem se nazlobila, že ji nemám na noze, tak se sestřička utíkala zeptat a doktor mi pověděl, že ortézu ne, že tu už vůbec, hejbat a používat, chodit a vůbec!

Byla jsem z toho trochu rozpačitá a hlavně dost překvapená, páč mi ta noha přišla křehká a taky jsem se trochu polekala tím, jak mám teď zas mluvit se všema lidma a přejetá z toho, že jsem se zase nedovedla na nic zeptat... Objednala jsem se tedy na místě na rezonanci a cestou domů jsem přestala být nazlobená, že je ten doktor takový utíkací, ale spíš mi přišlo líto, že je jako hadr na holi. Má ordinaci, dvě místnosti, v obou pracovní stroj a zatímco se jeden pacient chystá, vyšetřuje vedle druhého a tak sice šetří svůj čas, ale lítá jak s vrtulou v zadku...

postřehy, tipy a triky se sádrou

<<< PŘEDCHOZÍ --- POKRAČOVÁNÍ >>>

©Vendula Rosová 2010 - 2018